Mám doma pětiměsíční miminko, které jsem si chtěla co nejvíce užít, jenže jsem zjistila, že jsem opět těhotná, přestože jsem brala antikoncepci. Manžel mi řekl, že by byl lepší potrat, i já nad ním uvažuji, ale neumím si představit, že bych zabila takové miminko, jako mám doma. Asi to nezvládnu, musela bych na to pořád myslet. Jestli si to malé nechám, bude dcerce jen 14 měsíců, až se narodí. Dá se to zvládnout? Bydlíme v bytě 2+1 a zatím malá spí u mě v ložnici a manžel v obýváku. Museli bychom asi předělat jednu místnost jen na pokoj, taky pořídit dvojkočárek. No a co kojení? Chtěla jsem malou kojit co nejdéle, ideálně do dvou let, jde kojit miminko i batole?

Máme 18 měsíční holčičku a začali jsme se snažit o druhé miminko. Můj zaměstnavatel mi ale nyní nabídl práci na půl úvazku, která by se mi líbila a finančně hodila. O naší snaze o druhé miminko jsme mu řekla, nic proti tomu nemá a po porodu bych měla 4 měsíce mateřskou, než bych se zase vrátila. Vím, že si to musím rozmyslet hlavně sama, ale váhám. Stereotyp kolem dcerky mě kolikrát ubíjí, že bych do práce šla, ale zase nechci propásnout její nejhezčí roky. A jak pak s miminkem? Kolotoč kolem dvou dětí, domácnosti a práce.. Možná bych nedělala nic pořádně. Hlídání by nám mohla zajistit švagrová, která je na mateřské a 4 hodiny 5 x týdně jí nevadí. Co myslíte?

Vymyslet zábavu pro dvě malé děti, není zrovna jednoduché, proto jsem ráda, že existují kroužky, které jejich čas naplní smysluplně. Pro letošek bude mít Adík 2-3 kroužky a Míša 2. Samozřejmě klademe důraz na to, co je opravdu baví.

Dospěli jsme do doby, kdy si lidé spíše škodí než pomáhají nebo se prostě jen nehrnou do pomoci cizímu člověku. Proto mě vždy potěší, když jednou za čas narazím na člověka, který mi pomůže třeba jen slovem nebo drobnou službou. Sama se také snažím pomáhat, kde to jde, ale ne vždy se to setká s kladnou reakcí. Možná se lidé prostě bojí pomáhat.

I když jsem si říkala, že nebudu srovnávat, srovnávám. Fascinuje mě totiž, jak dvě děti stejného pohlaví, stejných rodičů a za velmi podobných podmínek, dokážou být úplně jiné. Třeba ve spaní nebo teď aktuálně v lezení. Míša se nám totiž rozpohyboval a v necelých šesti měsících vyrazil kupředu.

Dotaz od Lindy: Asi vcelku jednoduchý dotaz, ale opravdu si nevím rady. Na vesnici, kam 10 letý syn jezdí za babičkou, běhají po venku od rána do večera už tříleté děti. Ale co ve městě? Žijeme na sídlišti, nejbližší hřiště je od nás 5 minut chůze přes dvě silnice, kolem domů nic moc není. Syn by už chtěl chodit ven s klukama sám a někteří už tak i chodí už třeba od 8 let. Jenže já si nejsem jistá, jestli už je na to dost vyspělý. V kolika letech jste děti pouštěli vy?

Oba kluky čekala v červenci velká prohlídka, Adík absolvoval už tříletou a Míša půlroční. Obě dopadly výborně.

Dotaz je od Markéty: Nemám dotaz na děti, ale na mojí sestru. Ona je takový přírodní tip, má ráda všechno bio, nemá doma televizi atd. Rovněž se nikde neholí. Jako máma samoživitelka vychovává dvě malé děti a trápí ji, že od nich odešel táta a nemůže jim najít nového. Je mi hloupé jí říct, že by se měla oholit a používat deodoranty. Když jsem jí dala pod stromek drahý parfém, vystavila si ho na poličce, ale nepoužívá ho. Její bývalý byl podobného ražení a utekl si někam vyčistit hlavu.. Jak jí nezasahovat do jejího stylu života a přitom ji trochu „zkulturnit“, aby si jí někdo všimnul? Sestra je hezká přírodní blondýnka, mnoho chlapů mi už říkalo, že by si s ní začalo, jen kdyby o sebe trochu pečovala.

Tři roky, tři oslavy, tři dárky od rodičů, tři kamarádi na dětské oslavě... Oslava třetích narozenin musela být pořádná. Třetí narozeniny chápu jako ukončení batolecího období, kdy se nejvíce formuje osobnost, co jsme napáchali doteď, už se s Adíkem poveze celý život, tak snad to pro něj byly šťastné tři roky a teď už budeme jen sklízet ovoce spokojeného předškoláka.

Další dotaz je od Veroniky:  Co dáváte pít dítěti? Dokud byla Janinka mimčo, pila jen převařenou vodu, později čajíky. Teď už je to ale pětiletá slečna a samozřejmě by nejraději limonády. Nad vodou se šťávou ohrnuje nos, snese ještě málo ředěný džus, ale to moc zatěžuje ledviny. Nakonec ale ustoupím, protože chci, aby v létě dodržovala pitný režim. Jak často dáváte dítěti limonády? A nemáte nějaký tip na nápoj, který by chutnal zmlsanému dítěti?

S manželem milujeme cestování, takže naše děti poznají pěkný kus naší republiky i zahraničí. Zatímco Adík už byl na dovolené po Čechách i v zahraničí několikrát, pětiměsíčního Míšu čekala premiéra. A přestože jsem se obávala, že nemůžeme mít dvě děti, které milují cestování, zvládl to na jedničku.

Dnešní dotaz je od Jitky: Do kolika let vám jezdilo dítě v kočárku? Marečkovi budou za měsíc dva roky, momentálně ho vozím v polohovatelných golkách, ale už docela dost ujde sám, tak jsem zvažovala, zda investovat do těch nepolohovatelných, které jsou lehčí a na občasné popovezení stačí. Jenže mi občas v kočáru ještě spí a navíc vídám i kamarádky, které vozí ještě tříleté děti, takže váhám, jestli se golfek zbavit úplně, nezbavovat se jich ještě vůbec nebo koupit ty nepolohovatelné. Do kdy jste vozili děti vy?

Minulý týden se ptala Zuzka. Čekáme naše první miminko a prostě se nemůžeme rozhodnout pro nějaký kočárek. Bydlíme ve městě, takže pokukuji po těch malých, úhledných městských kočárcích. Ale zdají se mi malé korbičky. Uvažovali jsme o černém, ale to nám hodně vymlouvají, přestože mě to kvůli zamazání přijde jako praktická barva. A ještě nevím, jestli je lepší trojkombinace nebo zvlášť korbička a sporťák, to se dost prodraží. Děkuji za vaše rady.

Všechna miminka jsou zvědavá, některým stačí jen ležet a pozorovat svět, jiná se chtějí pořád vozit v kočárku a pak jsou tu ty nejnáročnější, která by se nejraději jen nosila. Ale v čem nosit? To bylo naše dilema už od chvíle, kdy se Míša narodil. Patří totiž zrovna do té kategorie nosících dětí. Po pěti měsících zkoušení, jsme konečně objevili to pravé.

Dnešní dotaz položila Helena. „Už od chvíle, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem byla rozhodnutá kojit co nejdéle. Kojím už dva roky a ráda bych pokračovala do tří let. Dcerku kojím už jen ráno a večer jako takový doplněk ke snídani a večeři. Obě si to užíváme. Jenže babičky a celé široké okolí se na mě dívá divně, jakoby to bylo něco úchylného, že mi už mluvící a chodící dítě dumlá prso. Jak dlouho jste kojily vy? A jak to bralo okolí?“

Milovníci adrenalinu zaplatí klidně tisíce, jan aby zážitek stál zato. Já ho nabízím zdarma, je to jednoduché. Stačí se jen tři hodiny před zavíračkou rozhodnout vyrazit do obchodu pro nový šatník se dvěma malýma dětma, neznalostí své velikosti, ale zato přesnou představou, co vám v šatníku chybí (všechno). Adrenalinové nákupy můžou začít.

Stejně jako u Adámka mě tahle otázka napadla i u Míši. Na jednu stranu chci své děti uchránit před všemi nemocemi světa. Na druhou stranu mi někde v hlavě bliká varování „POZOR NA VEDLĚJŠÍ ÚČINKY OČKOVÁNÍ“. U Adámka jsem nad očkováním začala přemýšlet, když jsme skončili v nemocnici, to mu bylo 17 měsíců. U Míši se nejistota dostavila hned po očkování ve třetím měsíci.

Než jsme měli děti, připadalo mi jako největší štěstí, probouzet se vedle muže svého života, prvního miminka jsem se bála dotknout, abych mu třeba neublížila a pocit štěstí jsem měla hlavně v noci, když jsem ho celé dlouhé minuty pozorovala, jak spí a přemýšlela, jak se nám takový zázrak mohl stát. U Míši se pocit štěstí dostavil, když se začal usmívat. Když se vedle něj ráno probudím, věnuje mi ten nejkrásnější úsměv a já ho za to pořádně pomazlím. Najednou si člověk uvědomí prchavost okamžiku a chce si užít každičkou šťastnou chvilku.

Dnes jste odpovídali na otázku od Marušky. Moje otázka je trochu choulostivá, ale snad se ji nebudete stydět řešit anonymně na internetu. Od porodu nemám příliš chuť na sex a vlastně ani čas. Je to už dva roky a s manželem máme intimnosti tak jednou za týden. A jak často vy? Upraví se to třeba ještě po pár letech nebo to bude ještě horší?

Nebýt babičky a táty, asi bych už hledala ubytování v Bohnicích. Zvládnout divoké batole a malé miminko, dá někdy pořádně zabrat a nervy mi ujíždí skoro každý den. Jsou ale chvilky, které za to stojí a kdybych se mohla rozhodnout znovu, neměnila bych. Jak se dá zvládnout dvou a půl letý kluk a miminko? A jak se k sobě chovají?